Lena Jakubčáková – V ODLÚČENÍ / SPIS 44 (In Seclusion / File 44)

Lena Jakubčáková se představuje souborem fotografií ze slovenských věznic v Sabinově a v Prešově, které vznikaly po dobu téměř třech let (2007 – 2010).

U příležitosti vydání její první knihy Spis 44, která až v roce 2016 uzavírá tento projekt, autorka připravila větší výstavní soubor nejen pro Stredoeurópsky dom fotografie v Bratislavě, ale tentokrát se zaměřila také na sérii výstav ve věznicích. Výstavu doplňuje také projekce fotografických prací odsouzených, s kterými Lena spolupracovala v rámci spontánně navazujících mezinárodních projektů Uměleckého vzdělávaní ve věznici.

Fotografovat ve věznicích není jednoduché. Je nutné překonat mnoha úředních překážek. Leně se to podařilo a předkládá soubor, který je ojedinělým svědectvím o životě v „odloučení“.

Soubor byl sestaven tak, aby představil individuální osobnosti vězňů, jejich portrét ne jako trestanců, ale lidí, o kterých měla Lena reálný zájem. Autorka se zaměřila také na vztahy mezi nimi, jako i na jejich prostředí, smutek, opuštěnost, samotu. Vězni jsou spolu, ale především je každý sám se sebou.

V souboru se pracuje se symboly, stín jako kříž, pořezané ruce, pohled na helikoptéru, odraz tváře…

Lena Jakubčáková své fotografování nepostavila na tom mít za každou cenu senzační fotografie v atraktivním prostředí, ale na vztazích a poznání osudů a jakési vnitřní pomoci odsouzeným.

Nesoudila je ani neodsuzovala, ale naopak projevovala zájem o jejich pocity, stala se pro ně partnerem, kamarádem. To cítíme z každého záběru. Svědectví o životě ve věznicích přinášejí zpravidla fotografové muži. Je jen málo žen, které si troufnou na takové téma.

Za mimořádnou považuji fotografii vězňů v autobuse. Vynikající záběr, prostor uvnitř a vně. Prolínání interiéru autobusu s okolní krajinou je velikou metaforou života.

Odsouzení jako ikony. Kdo je bez viny, nechť hodí kamenem.

Jindřich Štreit
kurátor výstavy